Nazdárek

PROBLEMATIKA PÉČE O ČLOVĚKA S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM

Smrt náhody

A poslyšte, všimli jste si těch aut? Sedí v nich chlapi. To jste skutečně tak zabednění, že to nevidíte? Copak není očividné jak všechno pozorujou? Domlouvají se, to je jisté. Když se jich zeptáte, všechno popřou. A to není zvláštní že zrovna včera mluvili v TV o špionáži? A vy mi chcete tvrdit, že jste si nevšimli těch papírků po ulicích? Vždyť jsou to depeše! Šifrované, pochopitelně. Vážně o tom nic nevíte? Jen se nepřetvařujte!

Tak takhle nějak vypadá rozjíždějící se bludné myšlení myšlení paranoidního schizofrenika. Jaroslav Vacek popsal základní příznak psychózy ( tedy blud ) jako smrt náhody. Výstižněji se to snad ani nedá říct. Člověk, trpící schizofrenií na  náhodu nevěří. A tento aspekt jeho myšlení často bývá tím nejnepochopitelnějším pro jeho okolí. Lidé jsou většinou schopni uznat a vidět, že psychotik je nemocný. Že určité domněnky se pojí s jeho nemocí. Co se lidem v okolí klienta chápe hůř je to, že není možné mu jeho domněnky vyvrátit, vymluvit. Blud se totiž vyznačuje tím, že je logickými argumenty nevyvratitelný. A musím říci, že tento bod je často obtížně přijímán i odborníky. Leckterý terapeut se domnívá, že blud může svému klientovi vymluvit.

Jak tedy reagovat, když Vás Váš klient zahrne bludnými myšlenkami? Přirozeně. Například nás učili a mě se v praxi osvědčilo se s klientem nepřít, ale dát mu najevo, že s jeho závěry nesouhlasím. Třeba takhle: pokud Vám klient řekne, že má z lidí kolem dojem, že ho sledují a chtějí mu ublížit, můžete mu odpovědět: „ Víš, já vím, že ty to teď vidíš takhle, ale já si to nemyslím.“  Rozhodně prosím zapomeňte, na onu starou a hloupou frázi, že „bláznům se nemá odporovat“. Naopak. Musíme je udržovat v realitě. Bludy jim za žádných okolností nesmíme potvrzovat. V tomto ohledu je dobré školit i rodinu či okolí klienta. Ovšem musím říci, že často Vám za takový přístup klient vděčný nebude, Kupodivu dělá lidem trpícím psychózou větší radost, když jim jejich bludy potvrdíte. I kdyby to znamenalo, že jim odkýváte jejich připravovanou vraždu. Na druhou stranu pokud máme s klientem dobrý a důvěryhodný vztah, může se nám povést, že se bude snažit nám věřit. Mě se to stalo vícekrát. Jako všude a u všech klientů platí i u psychotiků, že pokud máte s klientem navázaný důvěryhodný vztah, máte napůl vyhráno.

Typů duševních nemocí je vícero. Už od Freuda se dělí na dvě skupiny – na PSYCHÓZY a NEURÓZY.

PSYCHÓZA – je duševní onemocnění, které je charakterizováno poruchami myšlení ( bludy ), depersonalizace, derealizace a poruchami vnímání – halucinacemi.

BLUDY: Definice toho, co je blud je velice těžká. Já se nejvíce přikláním k definici Jaroslava Vacka, že blud je logický omyl. To jste měli možnost poznat i z ukázky myšlení schizofrenika. To co, bylo na něm, to, co Vám nesedělo, zdálo se Vám „divné“, tak to byl blud. S definicí bludu jako logického omylu souvisí i to, že blud předpokládá jistou míru inteligence. Lidé s mentálním postižením bludy v pravém slova smyslu nemají. Další určující charakteristikou bludu je totiž i to, že je je nevyvratitelný. To, co bychom někdy mohli u našich klientů považovat za projev např. paranoidního bludu (rodiče mne nemají rádi, otec je zlý..) se totiž dá našim klientům většinou rozmluvit.  

Dle obsahu bludů je dělíme na: persekuční (paranoidní), megalomanské, erotomanické a melancholické ( mikromanické).

U bludů je zajímavá ještě jedna věc. Jejich obsah totiž podléhá určité módě. Například v době středověku byly všechny bludy směřovány na oblast náboženství ( osvícení, pocit blízkosti Ježíše, pronásledování Ďáblem....), nyní naše klienty nejvíce sužují a pronásledují špioni, jsou ovládáni mimozemšťany, řídí je televize.

HALUCINACE: jsou chorobné vjemy smyslového aparátu. Jejich typů je tolik, kolik lidských smyslů – tedy pět: sluchové ( hlasy, velmi často jsou doprovodem persekučních bludů. Nemocný je slyší domlouvat se ohledně jeho zabití, napadení Země apod. Hlas může být jeden, dva, i několik, mohou mluvit k nemocnému, nebo si povídat mezi sebou. Mohou být přátelské i nepřátelské..), zrakové, taktilní čili dotykové ( poměrně častá součást erotomanických bludů), chuťové a čichové Benzín Věruška a vajíčka Petr.

Psychózy dělíme na dvě základní skupiny – na psychózy schizofrenního a neschizofrenního okruhu.

Psychózy schizofrenního okruhu jsou tvořeny schizofreniemi, jelikož není jen 1 schizofrenie, je jich zhruba 5. Do psychóz neschizofrenního okruhu spadá maniodepresivní psychóza, manická porucha s bludy a depresivní porucha s bludy.

Pokud máte zájem, můžu Vám říci něco o jednotlivých subtipech SCHIZOFRENIE :

Paranoidní: nejčastější typ. Specifikum je, že obsahem bludů je perzekuční obsah ( někdo mě chce zabít, někdo mě sleduje, připravuje se spiknutí.....).

Hebefrenní: častější u mladších klientů, objevuje se v pubertě, někdy i před ní. Platí, že čím dříve začne, tím horší má prognózu. Chování vypadá, jako by dotyčný hodně silně přehrával pubertu, opouští své cíle, zabývá se pseudofilosofováním, chová se klackovitě, grimasuje.

Katatonní: U tohoto typu je nejvýraznější pohybová stránka. Nemocný může zůstávat celé dny v jedné jediné poloze nebo pozici ( polštář pod hlavou). Může si nechat ohýbat končetiny do nejrůznějších tvarů, nemusí mluvit, může poslouchat povely, ale nemusí. Tato doba  může být vystřídána naopak velmi prudkými pohyby, neklidem, negativismem. Nyní už se téměř nevyskytuje, hodně častá byla v ústavech pro duševně nemocné v minulosti.

Nediferencovaná: Splňuje kritéria pro schizofrenii, ale neodpovídá žádnému uvedenému typu.

Simplexní: rozvíjí se velmi pozvolna, plíživě. Rozvíjí se bizarní chování, pokles výkonnosti, snížená adaptace na sociální prostředí ( nemocný nezachovává hygienu, mluví sprostě, utíká se do rituálů, neudržuje sociální vztahy, někdy ani s těmi co jsou mu nejblíže, toulá se, je bez zájmu).

Ráda bych ještě řekla, že schizofrenie má oproti ostatním druhům psychóz ( poruch s bludy ) pár specifik navíc. Chronická stádia schizofrenie všech podtypů většinou končí rozpadem osobnosti. Navíc své myšlení klienti trpící schizofrenií často mohou vnímat jako cizí, jejich pohyby jsou prožívány tak, jako by je někdo řídil. Často mají také dojem, že jejich myšlenky jim také někdo strká do hlavy, že nejsou jejich.

ETIOLOGIE

Po příčině vzniku schizofrenie se pátrá:-). Hypotéz je povícero, mluví se o dědičnosti, jakési ztrátě imunity mozku ( příklad s rakovinou – milionkrát to imunita zvládne, po milionté první ne ), stresujících vlivech prostředí, dokonce i o jakési obranné reakci organismu na příliš zátěžovou situaci: v životě se mi nic nevede, valí se na mne pohroma za pohromou, tak je lepší z reality kde nejsem nikdo odejít mimo ni a vybudovat si jinou existenci.

TERAPIE

Na rozjetou schizofrenní ataku psychoterapie nepůsobí, aby mohla fungovat psychoterapie, je třeba se nejprve ke klientovi dostat. A k tomu jsou potřeba léky.

Pro terapii schizofrenie a psychóz obecně se používá skupina léků zvaná antipsychotika ( dříve neuroleptika). Mechanismus, jakým se zdravého mozku stane mozek schizofrenní je znám. Jedná se o chemickou nerovnováhu na úrovni přenosu impulsů na synapsích v mozku. Synapse je místo, kde se spojují dva neurony za účel předání impulzu dál. Aby jim to šlo snadněji, je na místě synapse štěrbina, která je naplněná látkou, které se říká neurotransmiter. Neurotransmiterů známe více, ze schizofrenii odpovídá Dopamin. Toho se v mozku tvoří moc, vzruchy a impulzy se předávají příliš rychle – vznik bludů, halucinací. Antipsychotika umí Dopamin ve štěrbině zablokovat, aby se ho neuvolňovalo tolik. Tím dojde i k vymizení bludů.

Jak jsem se už zmínila, schizofrenie není v rodině psychotických onemocnění sama. Velmi časté bývají i PORUCHY NÁLADY ( deprese a mánie) s bludy.

Manická porucha s bludy:

 Psychotické onemocnění, vyskytují se bludy a halucinace. Depersonalizace, derealizace a rozpad osobnosti nikoli. Velmi často je obsahem bludů megalomanský obsah ( spasitelé, vykupitelé, vynálezci, zázrační lékaři a vědci – nejvtipnější je, když jimi v realitě jsou ). Výjimkou nejsou ani paranoidní bludy, často se vyskytují i v kombinaci s bludy megalomanickými ( jsem tak důležitý, že mě musí zabít. Jen já jim mohu zabránit v totální destrukci světa. )

Depresivní porucha s bludy:

Příznaky u depresivní poruchy s bludy jsou podobné jako u poruchy manické. Liší se však v obsahu bludů, u této poruchy bývají spíše mikromanické ( nejsem nic, jsem lidstvu tak akorát na překážku, nemám žádnou hodnotu).

U obou těchto poruch jsou v popředí poruchy nálady. Tedy buď mánie, nebo deprese. I bludný obsah tyto poruchy nálady kopíruje.

Deprese:

Skleslost, sklíčenost, úzkosti, poruchy spánku, pláč, sebeobviňování, setřelá mimika, ochuzená gestikulace, obrovská únavnost, nevýkonnost, nechuť a nemožnost cokoli dělat, psychosomatické příznaky, touha po smrti, pseudofilosofování o smyslu života ( který klienti nenacházejí ), odmítání jídla nebo naopak přejídání, někdy snaha zahnat depresi pitím či sebemutilačním jednáním  může ústit až do TS.

Mánie:

Charakteristická je patologicky zvednutou náladou – ovšem nemusí se zdaleka jednat jen o veselost, může se manifestovat i vztekem. Častější ovšem bývá veselost, psychomotorický neklid, nesoustředěnost. Velmi častým jevem je utrácení peněz, výstřednosti v oblékání, u žen makeup. Klienti se vyznačují velmi nízkou potřebou spánku, nebo nespí vůbec, velmi často také nejedí – typický manik bývá dost často vyhublý. Pokud trvá epizoda moc dlouho, může nemocného i ohrozit na životě – vyčerpání, podvýživa.

Deprese i mánie jsou kvalifikovány jako smrtelné nemoci. Mánie zabíjí malnutricí a vyčerpáním, deprese TS.